Přeskočit na obsah

Roberto Mancini

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Roberto Mancini
V roce 2021
V roce 2021
Osobní informace
Datum narození27. listopadu 1964 (59 let)
Místo narozeníJesi, Itálie Itálie
Výška179 cm
Hmotnost78 kg
Přezdívkail Mancio
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
PoziceFotbalový záložník (1981–2001)
Fotbalový trenér (2000–)
Současná funkcebez angažmá
Mládežnické kluby*
1977–1981 Bologna
Profesionální kluby*
Roky Klub Záp. (góly)
1981–1982
1982–1997
1997–2001
2001
Bologna
Sampdoria
Lazio
Leicester
03000(9)
4240(132)
0870(15)
00400(0)
Reprezentace**
Roky Reprezentace Záp. (góly)
1982–1986
1984–1994
Itálie U21
Itálie
02600(9)
03600(4)
Trenérská kariéra***
Roky Klub
2001–2002
2002–2004
2004–2008
2009–2013
2013–2014
2014–2016
2017–2018
Fiorentina
Lazio
Inter
Manchester City
Galatasaray
Inter
Zenit Petrohrad
Národní týmy jako trenér
Roky Reprezentace
2018–2023
2023–2024
Itálie
Saúdská Arábie
Úspěchy
Mistrovství světa
Bronzová medaile 1990 Itálie
Mistrovství Evropy
Bronzová medaile 1988 Itálie
Zlatá medaile 2020 Itálie – trenér
Mistrovství Evropy U21
Bronzová medaile 1984 Itálie
Stříbrná medaile 1986 Itálie
Liga národů UEFA
Bronzová medaile 2020/21 Itálie – trenér
Liga mistrů UEFA
Stříbrná medaile 1991/92 Sampdoria
Pohár UEFA
Stříbrná medaile 1997/98 Lazio
Pohár PVP
Stříbrná medaile 1988/89 Sampdoria
Zlatá medaile 1989/90 Sampdoria
Zlatá medaile 1998/99 Lazio
Superpohár UEFA
Stříbrná medaile 1990 Sampdoria
Zlatá medaile 1999 Lazio
Italská fotbalová liga
Zlatá medaile 1990/91 Sampdoria
Zlatá medaile 1999/00 Lazio
Zlatá medaile 2005/06 Inter – trenér
Zlatá medaile 2006/07 Inter – trenér
Zlatá medaile 2007/08 Inter – trenér
Anglická fotbalová liga
Zlatá medaile 2011/12 Manchester City – trenér
Italský fotbalový pohár
Zlatá medaile 1984/85 Sampdoria
Zlatá medaile 1987/88 Sampdoria
Zlatá medaile 1988/89 Sampdoria
Zlatá medaile 1993/94 Sampdoria
Zlatá medaile 1997/98 Lazio
Zlatá medaile 1999/00 Lazio
Zlatá medaile 2000/01 Fiorentina – trenér
Zlatá medaile 2003/04 Lazio – trenér
Zlatá medaile 2004/05 Inter – trenér
Zlatá medaile 2005/06 Inter – trenér
Anglický fotbalový pohár
Zlatá medaile 2010/11 Manchester City – trenér
Turecký fotbalový pohár
Zlatá medaile 2013/14 Galatasaray – trenér
Další informace
DětiAndrea Mancini
Filippo Mancini
Webwww.robertomancini.com
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
* Starty a góly v domácí lize za klub aktuální k –
** Starty a góly za reprezentaci aktuální k –
*** Trenérské působení aktuální k 24. 10. 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Roberto Mancini (27. listopad 1964, Jesi, Itálie) je italský fotbalový trenér a bývalý fotbalový záložník.

Hráčská kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Ve 13 letech se stal hráčem Boloně. V roce 1981, ve věku 16 let (šestým nejmladším hráčem, který debutoval v Serii A), hrál první utkání v nejvyšší lize. Celou sezonu odehrál ve výborném style a vstřelil 9 branek. Sezonu ale nezachránil před sestupem do druhé ligy.[1]

Prezident Sampdorie Paolo Mantovani jej chtěl koupit za každou cenu. A tak se stalo, že v létě 1982 byl koupen za 2,5 miliardy lir plus 4 hráče (Giancarlo Galdiolo, Giorgio Roselli, Stefano Brondi a Antonio Logozzo).[2] Již od začátku kariéry u Dorie byl velmi oblíbeným hráčem a to vydrželo až do konce kariéry v klubu v roce 1997.

První branku vstřelil v utkání v italském poháru proti Brescii (4:0).[3] V Dorii vytvořil se spoluhráčem Viallim super útok, kterým se začalo říkat gólová dvojčata.[2] První trofej získal v sezoně 1984/85 a to Italský pohár. V roce 1986 přišel nový trenér Boškov a začali hrát ještě lépe. Do roku 1992 vyhrál celkem 6 trofejí. Na domácí scéně získal tři vítězství v italském poháru (1987/88, 1988/89, 1993/94) a také se mu podařilo vybojovat titul v lize v sezoně 1990/91 a italský superpohár. V evropských pohárech nejprve prohrál ve finále poháru PVP 1988/89, ale v následující sezoně 1989/90 ji vyhrál. Také si zahrál finále v LM 1991/92, ale Barcelona vyhrála v prodloužení 1:0.[4] Poslední sezona v Dorii byla 1996/97 a vstřelil v ní 15 branek. Celkem zde odehrál 566 utkání (424 v Serii A) a vstřelil 171 branek (132 v Serii A).

Do Lazia odešel v létě 1997. V první sezoně vyhrál již svůj pátý Italský pohár (1997/98). Další trofej mohl získat v poháru UEFA, jenže prohrál s Interem (0:3).[5] V následující sezoně, nejprve vyhrál italský superpohár, ale titul v sezoně prohrál v posledním kole boj o titul s Milánem o jeden bod. Alespoň vyhrál v posledním ročníku o pohár PVP. Titulu se dočkal ve své poslední sezoně 1999/00. K němu přidal ještě vítězství své rekordní 6 vítězství v italském poháru a také vyhrál evropský superpohár. Dne 23. května 2000 ukončil fotbalovou kariéru [6] a přijal nabídku být asistentem trenéra v Lazia.

Dne 18. ledna 2001 překvapivě podepsal smlouvu na pět měsíců s anglickým Leicesterem.[7] Jeho pobyt trval jen jeden měsíc, během kterého dokázal nastoupit na hřiště ve čtyřech zápasech v lize a jeden v poháru. Dne 22. února 2001 ukončil definitivně fotbalovou kariéru a přijal nabídku trenéra ve Fiorentině.[8]

Reprezentační

[editovat | editovat zdroj]

Poprvé jej do reprezentace pozval trenér Bearzot v roce 1984, v pouhých 19 letech u příležitosti přátelského turné v Severní Americe. První utkání tak odehrál jako střídající hráč 26. května 1984 při výhře nad Kanadě.[9] Během téhož zámořského výletu však některé disciplinární excesy vedly trenéra k tomu, že jej okamžitě vyřadil ze soupisky a již jej nepovolával po zbytek jeho mandátu.[10]

Natrvalo do reprezentace vrátil v roce 1986. Byl nominován na ME 1988. Zde vstřelil 10. června 1988 svůj první gól proti NSR (1:1). S národní týmem došel do semifinále, kde prohrál se SSSR (0:2).

Po turnaji postupně ztrácel místo v základní sestavě kvůli konkurenci Sereny, Baggia a Carnevalea. Byl však mezi nominovanými na MS 1990, které se hrálo v Itálii. Do turnaje ale do žádného zápasu nezasáhl ale na krk si pověsil bronzovou medaili.

Nový trenér Sacchim, s ním příliš se nepočítal do sestavy ale občas jej využíval jako hrotového útočníka, aby mohl spolupracovat s Baggiem. Během kvalifikace na MS 1994 vstřelil své poslední 3 góly, ale do závěrečné nominace byl upřednostněn Gianfranco Zola.[11] Poslední utkání tedy odehrál proti Německu (1:2) 23. března 1994. Celkem tak odehrál 36 utkání a vstřelil 4 branky.

Trenérská kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Začátky a Fiorentina

[editovat | editovat zdroj]

Jakmile ukončil hráčskou kariéru, zůstal v Laziu a 19. července 2000 zahájil svou trenérskou kariéru jako asistent Erikssena a hned po boku švédského trenéra vyhrál domácí superpohár.

Dne 26. února 2001, po krátkém návratu k hraní v anglickém Leicesteru, byl ve věku 36 let najat Fiorentinou, aby nahradil odvolaného tureckého Terima.[12] Toto zadání vyvolalo mezi odborníky kontroverzi, neboť ještě v té době nevlastnil trenérskou licenci první kategorie a především byl již na aktuální ročník registrován již v Laziu. V takovém případě však vzhledem k tomu, že byl pouze asistentem trenéra a nikoli přímým trenérem týmu Biancoceleste, na bývalého hráče výše uvedené pravidlo neplatilo. Ve zbytku sezóny 2000/01, pomohl k postupu do finále domácího poháru, který dokázal vyhrát. V lize skončil na 9. místě.

V následujícím sezoně se klub potýkal s finančními problémy a musel tak zvládnout výrazně oslabenou hráčskou základnou s minimálním cílem pro sezonu. Začal prohrou v domácím superpoháru s Římem. Jako trenér v sezoně debutoval v poháru UEFA, kde byl vyřazen ve 3. kole. Dne 11. ledna 2002, po 17 ligových zápasech a po domácí porážce s Perugií, rezignoval na funkci trenéra.[13]

Dne 1. července 2002 se vrátil do Lazia, kde podepsal dvouletou smlouvou.[14] I když klub postihly různé finanční problémy, které vyvrcholily rezignací tehdejšího prezidenta Sergia Cragnottiho, tak dosáhl dobrých výsledků. V prvním sezoně se dostal na 4. místo v lize, čímž se dostal do LM poté, co také určitou dobu bojoval o titul. Dostal se také do semifinále domácího poháru i poháru UEFA, ve kterém byl vyřazen Portem (celkem 1:4), který soutěž později vyhrál.

Ve své druhé sezoně vyhrál svůj druhý trenérský domácího pohár, když porazil Juventus. V lize skončil na 6. místě a v LM neprošel základní skupinou do play off. Dne 7. července 2004 opustil Lazio a připojil se k Interu[15].

První sezóna na lavičce Nerazzurri znamenala po několika letech k návratu k vítězství tohoto týmu, který v vyhrál domácí pohár nad Římem (celkem 3:0). V lize ukončil sezonu na 3. místem, když prohrál jen dva zápasy, ale také zazanmenal 18 remíz. V LM skončil ve čtvrtfinále, když jej vyřadil městský rival Rossoneri.

Sezonu 2005/06 zahájil vítězstvím v domácím superpoháru. Také obhájil vítězství v domácím poháru, když znovu porazil Řím. V LM opět skončil ve čtvrtfinále, když jej vyřadil Villarreal. V lize opět ukončil sezonu na 3. místem, jenže po korupčním skandálu[16] se později radoval s prvního trenérského titulu.

V sezoně 2006/07 byl jeho tým lize prohlášen za velkého favorita, protože Juventus byl ve 2. lize a týmy jako Milán, Lazio a Fiorentina měli bodový odečet, kvůli korupčním skandálu. Ale i tak si pro titul šel zaslouženě. Vyhrál 17 utkání v řadě a s jednou porážkou. Také opět vyhrál domácí superpohár a v domácím poháru překvapivě prohrál Římem (celkem 4:7). V LM byl již vyřazen v osmifinále, když nestačil na Valencii.

Sezona 2007/08 začal prohrou v domácím superpoháru a v domácím poháru opět nestačil na Řím (1:2). V lize slavil třetí titul v řadě, když měl o tři body více než Řím. V LM byl opět vyřazen v osmifinále, když nestačil na Liverpool. A tak 29. května 2008 byl odvolán prezidentem Morattim. Oobdržel odstupné ve výši 8 milionů Euro.[17]

Manchester City

[editovat | editovat zdroj]

Dne 19. prosince 2009 podepsal smlouvu s anglickým Manchesterem City za 3,5 milionu Euro na sezónu a nahradil tak vyhozeného Hughese.[18] Tým, který dlouho bojoval o konečné 4. místo v lize. Nakonec skončil na 5. místě s místenkou do EL.

Ve snaze zlepšit pozici, kterou právě získali, dokázal do klubu přivést další skvělé hráče: Mario Balotelli, David Silva, Yaya Touré a také Joe Hart, který se vrátil z hostování. Dokázal vyhrát anglický pohár, když porazil Stoke a přinesl tak "Citizens" první vítězství po 35 letech [19]. V EL byl vyřazen v osmifinále, když nestačil na Kyjev (celkem 1:2). Alespoň se tým soustředil na ligu a skončil na 3. místě s místenkou do LM.

Následující sezónu začal prohrou v domácím superpoháru, když jej porazil městský rival United (2:3). V LM skončil na 3. místě ve skupině a tak mohl pokračovat v EL, kde skončil již v osmifinále, když nestačil na Sporting. Všechno úsilí směřoval na ligu, kterou vyhrál v posledním kole a díky skóre byl v tabulce lepší než městský rival.[20] Poté prodloužil smlouvu o 5 let.[21]

Sezonu 2012/13 začal výhrou v domácím superpoháru, když porazil Chelsea (3:2). V LM totálně propadl, když získal jen 3 body za 3 remízy. Také v lize nehrál výborný fotbal a po prohraném finále anglického poháru, které překvapivě prohrál s Wiganem (0:1), byl 13. května 2013, jen dvě kola před koncem ligy] byl odvolán.[22][23]

Galatasaray

[editovat | editovat zdroj]

Koncem září 2013 podepsal tříletou smlouvu Turecko|tureckým týmem Galatasaray, kde nahradil odvolaného Terima.[24] V lize skončil na 2. místě, ale vítězství slavil v tureckém poháru. V LM byl vyřazen v osmifinále, když jej vyřadilo Chelsea (celkem 1:3). I tak se v červnu 2014 dohodl na ukončení smlouvy.[25]

Návrat do Interu

[editovat | editovat zdroj]

Dne 14. listopadu 2014, nahradil odvolaného Mazzarriho.[26] Svou druhou zkušenost s Nerazzurri otevřel remízou v derby. V domácím poháru vypadl ve čtvrtfinále, což se mu u Nerazzurri stalo poprvé. V EL byl vyřazen již v osmifinále. když nestačili na německý Wolfsburg (celkem 2:5). V Serie A 2014/2015|lize skončil na 8. místě, což bylo jeho nejhorší umístění od sezony 2000/01.

Do evropských pohárů se tedy nedostali a tak všechny síly daly do domácích soutěží. V lize se Nerazzurri dostali na začátku roku 2016 do krize a on dostal červenou kartu v derby (0:3). Nakonec klub obsadil 4. místo a v domácím poháru vypadl v semifinále. V létě oznámil, že chce zůstat na lavičce týmu, ale třenice s novým vlastníkem ho přesvědčily k ukončení smlouvy.[27]

Poté, co zůstal jednu sezónu bez trénování, podepsal 1. června 2017 smlouvu s ruským Petrohradem.[28] Toto angažmá bylo ale velmi nepovedené. V ruském poháru skončil hned v prvním utkání. V EL sice vyhrál svou skupinu, ale byl vyřazen v osmifinále, když nestačil na Lipsko (celkem 2:3). A v lize dokončil sezonu na 5. místě. Dne 13. května 2018 ukončil po vzájemné dohodě s klubem smlouvu aby se stal trenérem Italské reprezentace.[29]

Reprezentační

[editovat | editovat zdroj]
2018 až 2020
[editovat | editovat zdroj]

Dne 14. května 2018 byl jmenován trenérem italského národního týmu.[30] Byl povolán k oživení národního týmu, protože reprezentace byla ve vážných potížích, protože se nedostalo na MS 2018. On sám přistoupil od počátku k velké generační obměně, vyřadil z týmu řadu veteránů a poskytl více prostoru mladým fotbalovým talentům.[31] Debut si odbyl 28. května 2018, když v přátelském utkání porazil Saúdskou Arábii (2:1). Poté pět utkání nevyhrálo a jen dvakrát remizovalo. První ostré vítězství bylo 14. října v Polsku (1:0). V LN skončil na 2. místě a nesestoupilo.

Kvalifikace na ME 2020 vyšla na výbornou. V deseti zápasech neztratil ani bod a bez problémů slavil postup do turnaje. Vítězství nad Lichtenštejnskem (5:0), bylo deváté v řadě a vyrovnalo tak rekord v počtu po sobě jdoucích vítězství zaznamenaný v roce 1938, když byl trenérem Vittorio Pozzo.[32] Rekord byl poté překonán následujícím zápase proti Bosně a Hercegovině (3:0) a proti Arménii vyhráli rekordně 9:1.[33]

2021 až 2023
[editovat | editovat zdroj]

Po vypuknutí pandemie COVID-19 se ME 2020 odložilo o jeden rok.[34] On sám byl také během pandemie nakažen.[35] V dalším ročníku LN, bez prohry vyhrál svou skupinu a postoupil do podzimního finále. V březnu 2021 se rozehrála kvalifikace na MS 2022. Všechna tři utkání se vyhrálo. Dne 17. května 2021 podepsal pětileté prodloužení s národním týmem do roku 2026.

V červnu 2021 odstartovalo odložené ME 2020. Skupinová fáze se zvládla na výbornou. Všechny tři zápasy vyhráli se skórem 7:0, což se ještě nikom nepodařilo. V osmifinále proti Rakousku (2:1 v prodl.), překonal rekord v neporazitelnosti, když již 31 utkání neprohrál (dříve byl v letech 1935-1939), a 11 utkání po sobě vyhrál. Také reprezentace zaznamenala rekord bez inkasovaného gólu (1168 minut, dříve 1 143 zaznamenaným Itálií v letech 1972-1974). Další rekordy přišli po finále turnaje, kam se Azzurri dostali. Dne 11. července se Azzurri stali mistry Evropy díky úspěchu ve finále nad Anglií (1:1, 3:2 na pen.).[36] Bylo to přesně po 39 letech od vítězství na MS 1982.

V září 2021 prodloužil sérii Azzurri bez porážky na 37 zápasů (30 vítězství a 7 remíz). Dlouhá série neporazitelnosti (37 utkání) skončila 6. října 2021, kdy se prohrála 1:2 v Miláně proti Španělsku v semifinále LN. Utkání o 3. místo porazilo Belgii. Tímto úspěchem dosáhl dalšího rekordu a stal se trenérem, který nejrychleji dosáhl milníku 30 vítězství se seniorským národním týmem ve všech soutěžích, a to v pouhých 44 zápasech.

V posledních dvou kvalifikačních zápasech na MS 2022 dosáhla Itálie dvou neuspokojivých remíz proti Švýcarsku a Severnímu Irsku, což týmu bránilo v přímém postupu na turnaj. Muselo se do baráže a v ní prohrál doma se Severní Makedonií (0:1) a podruhé po sobě se tak nekvalifikoval na MS.[37]

V červnu 2022 se rozjela skupinová fáze LN a po nejistém začátku, vyvrcholilo porážkou 2:5 s Německem. Nakonec svou skupinu vyhrála a postoupila do finále, kde obhájil 3. místo díky vítězství nad Nizozemskem (3:2), které se odehrálo 18. června 2023. To byl také poslední odtrénovaný zápas v reprezentaci.[38] Za pět let odtrénoval celkem 61 utkání a jen v 9 zápasech prohrál.

Saudská Arábie

[editovat | editovat zdroj]

Dne 27. srpna 2023 byl oficiálně angažován jako nový trenér Saúdské Arábie, se kterou podepsal smlouvu v hodnotě 25 milionů Euro čistého ročně do roku 2027.[39] Na lavičce debutoval 8. září 2023 v přátelském utkání prohrála 1:3 v Newcastlu proti Kostarice.

Na MA 2023 se dostal do osmifinále, kde jej vyřadila Jižní Korea na penalty.

Po špatných výsledcích se vedení svazu rozhodlo smlouvu po vzájemné dohodě ukončit.[40]

Hráčská statistika

[editovat | editovat zdroj]
Sezóna Klub Liga Ligové poháry Kontinentální poháry Celkem
Soutěž Zápasy Góly Soutěž Zápasy Góly Soutěž Zápasy Góly Zápasy Góly
1981/82 Boloňa Serie A 30 9 IP 1 0 - 0 0 31 9
1982/83 Sampdoria Serie A 22 4 IP 5 1 - 0 0 27 5
1983/84 Serie A 30 8 IP 8 2 - 0 0 38 10
1984/85 Serie A 24 3 IP 11 3 - 0 0 35 6
1985/86 Serie A 23 6 IP 11 4 PVP 4 2 38 12
1986/87 Serie A 26+1[41] 6 IP 5 0 - 0 0 31 6
1987/88 Serie A 30 5 IP 13 3 - 0 0 43 8
1988/89 Serie A 29 9 IP+IS 11+0 5 PVP 8 0 48 14
1989/90 Serie A 31 11 IP+IS 3+1 2+0 PVP 9 2 44 15
1990/91 Serie A 30 12 IP 10 2 PVP+ES 5+2 2+0 47 16
1991/92 Serie A 29 6 IP+IS 6+1 2+1 LM 9 4 45 13
1992/93 Serie A 30 15 IP 2 0 - 0 0 32 15
1993/94 Serie A 30 12 IP 7 0 - 0 0 37 12
1994/95 Serie A 31 9 IP+IS 2+1 1+0 PVP 4 2 38 12
1995/96 Serie A 26 11 IP 2 1 - 0 0 28 12
1996/97 Serie A 33 15 IP 2 0 - 0 0 35 15
Celkem za Sampdorii 425 132 - 101 27 - 41 12 567 171
1997/98 Lazio Serie A 34 5 IP 8 1 PU 10 3 52 9
1998/99 Serie A 33 10 IP+IS 6+1 2+0 PVP 7 0 47 12
1999/00 Serie A 20 0 IP 7 3 LM+ES 9+1 0 37 3
Celkem za Lazio 87 15 - 22 6 - 27 3 136 24
2001 Leicester Premier League 4 0 AP 1 0 - 0 0 5 0
Celkem 546 156 - 125 33 - 68 15 739 204

Reprezentační

[editovat | editovat zdroj]

Statistika na velkých turnajích

[editovat | editovat zdroj]

Statistika na velkých turnajích

[editovat | editovat zdroj]
Reprezentace Rok Zápasy
Fáze turnaje Datum Soupeř Odehraných minut Vstřelené branky Výsledek
Itálie Itálie ME 1988 Bronzová medaile 1 zápas ve skupině 10. 6. Německo NSR 90 1 1:1[42]
2 zápas ve skupině 14. 6. Španělsko Španělsko 68 0 1:0[43]
3 zápas ve skupině 17. 6. Dánsko Dánsko 67 0 2:0[44]
Semifinále 22. 6. Sovětský svaz SSSR 46 0 0:2[45]
MS 1990 Bronzová medaile Neodehrál žádné ze 7 utkání

Reprezentační branky

[editovat | editovat zdroj]
Branky za A-tým Itálii
Gól Datum Stadion Soupeř Skóre Výsledek Soutěž
010 10. 6. 1988 Rheinstadion, Düsseldorf, NSR NSR 0:1 Německo 1:1 Itálie ME 1988 - skupina
02 24. 3. 1993 Stadio Renzo Barbera, Palermo, Itálie Malta 4:0 Itálie 6:1 Malta Kvalifikace na MS 1994
03 24. 3. 1993 Stadio Renzo Barbera, Palermo, Itálie Malta 6:1 Itálie 6:1 Malta Kvalifikace na MS 1994
04 22. 9. 1993 Kadrioru Staadion, Tallin, Estonsko Estonsko 0:2 Estonsko 0:3 Itálie Kvalifikace na MS 1994

Trenérská statistika

[editovat | editovat zdroj]
Sezóna Klub Liga Ligové poháry Kontinentální poháry Celkem
Soutěž Zápasy Výhry Remízy Prohry Umístění Soutěž Zápasy Výhry Remízy Prohry Úspěch Soutěž Zápasy Výhry Remízy Prohry Úspěch Zápasy Výhry Remízy Prohry
2001 Fiorentina Serie A 14 4 4 6 Nastoupil v bře.,
9. místo
IP 2 1 1 0 - - 0 0 0 0 - 16 5 5 6
2001/02 Serie A 18 4 3 11 Propuštěn v led. IP+IS 2+1 0 0 2+1 - PU 6 2 2 2 3. kolo 27 6 5 16
Celkem za Fiorentinu 32 8 7 17 - - 5 1 1 3 - - 6 2 2 2 - 43 11 10 22
2002/03 Lazio Serie A 34 15 15 4 4. místo IP 6 3 1 2 Semifinále PU 12 6 4 2 Semifinále 52 24 20 8
2003/04 Serie A 34 16 8 10 6. místo IP 8 6 2 0 LM 8 3 2 3 Zákl. skupina 50 25 12 13
Celkem za Lazio 68 31 23 14 - - 14 9 3 2 - - 20 9 6 5 - 102 49 32 21
2004/05 Inter Serie A 38 18 18 2 Bronzová medaile IP 8 7 1 0 LM 12 6 4 2 Čtvrtfinále 58 31 23 4
2005/06 Serie A 38 23 7 8 IP+IS 8+1 4+1 4 0 + LM 12 7 3 2 Čtvrtfinále 59 35 14 10
2006/07 Serie A 38 30 7 1 IP+IS 8+1 6+1 1 1 Stříbrná medaile+ LM 8 3 3 2 Osmifinále 55 40 11 4
2007/08 Serie A 38 25 10 3 IP+IS 8+1 6+1 1 1 Stříbrná medaile+Stříbrná medaile LM 8 5 0 3 Osmifinále 54 34 12 8
2009/10 Manchester City Premier League 21 11 5 5 Nastoupil v pro.,
5. místo
AP+ALP 4+2 2+1 1+0 1+1 - - 0 0 0 0 - 27 14 6 7
2010/11 Premier League 38 21 8 9 Bronzová medaile AP+ALP 8+1 6+0 2+0 0+1 EL 12 7 3 2 Osmifinále 59 34 13 12
2011/12 Premier League 38 28 5 5 AP+ALP+AS 1+5+1 0+3+0 0+1+0 1+1+1 - LM+EL 6+4 3+3 1+0 2+1 Zákl. skupina + Osmifinále 55 37 7 11
2012/13 Premier League 36 22 9 5 Propuštěn v kvě. AP+ALP+AS 6+1+1 5+0+1 0 1+1+0 Stříbrná medaile+ LM 6 0 3 3 Zákl. skupina 50 28 12 10
Celkem za Manchester City 132 81 27 24 - - 30 18 4 8 - - 28 13 7 8 - 189 113 38 40
2013/14 Galatasaray Süper Lig 28 16 7 5 Nastoupil v září, Stříbrná medaile TP 11 7 3 1 Zlatá medaile LM 7 2 2 3 Osmifinále 46 25 12 9
2014/15 Inter Serie A 27 10 9 8 Nastoupil v lis.,
8. místo
IP 2 1 0 1 - EL 6 2 2 2 Zákl. skupina 35 13 11 11
2015/16 Serie A 38 20 7 11 4. místo IP 4 3 0 1 Semifinále - 0 0 0 0 - 42 23 7 12
Celkem za Inter 217 126 58 33 - - 40 27 8 5 - - 46 23 12 11 - 303 176 78 49
2017/18 Zenit Petrohrad Prem'er-Liga 30 14 11 5 5. místo RP 1 0 0 1 - EL 14 8 2 4 Osmifinále 45 22 13 10
Celkově 508 278 133 97 - - 101 62 19 20 - - 121 57 31 33 - 730 398 182 150

Reprezentační

[editovat | editovat zdroj]
Rok Národní tým Soutěž Umístění Statistika
Zápasy Výhry Remízy Prohry
2018/19 Itálie Liga národů UEFA Liga A 2. místo ve skupině 3 4 1 2 1
2019 Kvalifikace ME 2020 1. místo ve skupině 10 10 0 0
2020 Liga národů UEFA Liga A 1. místo ve skupině 1 6 3 3 0
2021 Liga národů UEFA Finále Bronzová medaile 2 1 0 1
2021 ME 2020 Zlatá medaile 7 5 2 0
2021/22 Kvalifikace MS 2022 2. místo ve skupině + baráž 8+1 4 4 0+1
2021 ME 2020 Zlatá medaile 7 5 2 0
2022 Finalissima 2022 Stříbrná medaile 1 0 0 1
2022 Liga národů UEFA Liga A 1. místo ve skupině 3 6 3 2 1
2022 Liga národů UEFA Finále Bronzová medaile 2 1 0 1
2023 Kvalifikace ME 2024 Nedokončil 2 1 0 1
2018–2023 Přátelské utkání - 12 8 2 2
Celkem 61 37 15 9
Rok Národní tým Soutěž Umístění Statistika
Zápasy Výhry Remízy Prohry
2023– Saúdská Arábie Kvalifikace MS 2026 Propuštěn 10 5 3 2
2024 MA 2023 Osmifinále 4 2 2 0
2023– Přátelské utkání - 7 2 2 3
Celkem 21 9 7 5

Hráčské

[editovat | editovat zdroj]

Sampdoria: 1990/91
Lazio: 1999/00

Sampdoria: 1984/85, 1987/88, 1988/89, 1993/94
Lazio: 1997/98, 1999/00

Sampdoria: 1991
Lazio: 1998

Kontinentální
[editovat | editovat zdroj]

Sampdoria: 1989/90
Lazio: 1998/99

Lazio: 1999

Reprezentační

[editovat | editovat zdroj]

Individuální

[editovat | editovat zdroj]
  • 2x vítěz ankety Guerin d'oro (1987/88, 1990/91)
  • nejlepší fotbalista v lize (1997)
  • nejlepší italský fotbalista v lize (1997)

Trenérské

[editovat | editovat zdroj]

Inter: 2005/06, 2006/07, 2007/08

Manchester City: 2011/12

Fiorentina: 2000/01
Lazio: 2003/04
Inter: 2004/05, 2005/06

Manchester City: 2010/11

Galatasaray: 2013/14

Inter: 2005, 2006

Manchester City: 2012

Reprezentační

[editovat | editovat zdroj]
Saudská Arábie
[editovat | editovat zdroj]

Individuální

[editovat | editovat zdroj]
  • nejlepší trenér v lize (2007/08)
  • nejlepší trenér podle World Soccer (2021)
  • nejlepší trenér podle Globe Soccer Awards (2021)
  • nejlepší trenér podle IFFHS (2021)
  • člen síně slávy italského fotbalu (2015)
  • člen Golden Foot (2017)

Vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]

Stříbrná medaile za atletickou statečnost (1990)

Řád zásluh o Italskou republiku (30. 9. 1991) z podnětu Prezidenta Itálie[46]

Řád zásluh o Italskou republiku (16. 7. 2021) z podnětu Prezidenta Itálie[47]

Čestný akademický titul (23. 7. 2021) z podnětu Univerzity Urbino "Carlo Bo"[48]

Čestný občan města Jesi (29. 7. 2021) z podnětu Městské rady města Jesi[49]

Zlatá palma za zásluhy (20. 12. 2021)

  1. Archivovaná kopie. www.robertomancini.com [online]. [cit. 2022-04-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-03-29. 
  2. a b https://www.ansa.it/web/notizie/rubriche/protagonisti/2009/10/30/visualizza_new.html_992383717.html
  3. https://www.transfermarkt.de/sampdoria-genua_brescia-calcio/index/spielbericht/2972160
  4. https://www.transfermarkt.de/fc-barcelona_sampdoria-genua/index/spielbericht/1083768
  5. https://www.transfermarkt.de/fc-internazionale_lazio-rom/index/spielbericht/2265973
  6. https://web.archive.org/web/20171005052201/http://www2.raisport.rai.it/news/sport/calcio/200005/23/392ac2df03b63/
  7. https://web.archive.org/web/20090327004011/http://www2.raisport.rai.it/news/rubriche/cmercato/200101/18/3a6728a702398/
  8. http://news.bbc.co.uk/sport2/hi/football/1184723.stm
  9. http://www.archiviolastampa.it/component/option,com_lastampa/task,search/mod,libera/action,viewer/Itemid,3/page,24/articleid,1015_01_1984_0125_0024_14471291/
  10. https://www.ilgiornale.it/news/sport/i-peccati-giovent-roberto-mancini-maglia-azzurra-1527157.html
  11. https://ricerca.repubblica.it/repubblica/archivio/repubblica/1994/04/16/mancini-la-nazionale-chi-ha-parlato.html
  12. https://archivio.tuttomercatoweb.com/2001/ufficiale-mancini-e-il-nuovo-ct-584
  13. https://www.repubblica.it/online/calciomercato2002/calvario/calvario/calvario.html
  14. https://ricerca.repubblica.it/repubblica/archivio/repubblica/2002/05/01/addio-zac-si-di-mancini-cragnotti.html?ref=search
  15. https://www.repubblica.it/2004/f/sezioni/sport/calcio/serie_a/kutuzov/kutuzov/kutuzov.html
  16. https://www.irozhlas.cz/sport/korupcni-skandal-v-italskem-fotbale-skoncil-tvrdymi-tresty_200607142304_mtaborska
  17. https://st.ilsole24ore.com/art/SoleOnLine4/Sport/2009/10/mancini-rescisso-contratto-inter.shtml?uuid=b1dce5cc-c57d-11de-a806-5c548b4990d3&DocRulesView=Libero&refresh_ce=1
  18. https://archive.today/20120804194839/http://www.lastampa.it/sport/cmsSezioni/calcio/200912articoli/24282girata.asp
  19. Manchester City získal FA Cup! [online]. mancity.cz, 2011-5-16 [cit. 2012-01-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-18. 
  20. https://www.gazzetta.it/Calcio_Estero/Premierleague/13-05-2012/pazzesco-manchester-city-campione-un-gol-94--911216549949.shtml
  21. https://isport.blesk.cz/clanek/fotbal-zahranici-anglie-premier-league/126290/zadne-rusko-mancini-zustane-v-city-podepsal-na-dalsich-pet-let.html
  22. https://sport.ceskatelevize.cz/clanek/fotbal/manchester-city-propustil-manciniho-nastupcem-bude-nejspis-pellegrini/5be0732c0d663b6fe82597d6
  23. https://www.idnes.cz/fotbal/zahranici/proc-musel-mancini-skoncit-v-manchesteru-city.A130514_112839_fot_zahranici_par
  24. Roberto Mancini na tri roky na lavičku Galatasaray Istanbul Archivováno 14. 7. 2014 na Wayback Machine., Profutbal.sk, citováno 29. 9. 2013 (slovensky)
  25. https://www.fotbalportal.cz/ostatni/turecko-super-lig/36871-mancini-se-dohodl-na-ukonceni-smlouvy-v-galatasarayi/
  26. https://www.idnes.cz/fotbal/zahranici/fotbaliste-inter-milan-s-novym-trenerem-mancinim-remizovali-v-derby-s-ac-milan.A141124_100704_fot_zahranici_jap
  27. https://www.idnes.cz/fotbal/zahranici/inter-milan-mancini.A160808_120101_fot_zahranici_rou
  28. https://www.sport.cz/clanek/fotbal-evropske-ligy-fotbalisty-petrohradu-bude-trenovat-mancini-889325
  29. https://www.sport.cz/clanek/fotbal-ostatni-mancini-by-mel-po-konci-v-petrohradu-prevzit-italskou-reprezentaci-988946
  30. https://www.idnes.cz/fotbal/ms-2018/roberto-mancini-trener-italie-smlouva-dva-roky.A180515_133756_ms-fotbal-2018_rou
  31. https://www.gazzetta.it/Calcio/Nazionale/19-05-2018/nazionale-convocati-mancini-balotelli-c-fuori-de-rossi-5-novita-270218858137.shtml
  32. https://ricerca.repubblica.it/repubblica/archivio/repubblica/2019/10/16/nove-vittorie-su-nove-mancini-fa-i-record-anche-con-litalia-b38.html
  33. https://www.sportmediaset.mediaset.it/qualificazioni-euro-2020/italia-la-vittoria-sullarmenia-vale-9-record-storici_11311185-201902a.shtml
  34. http://covid.usd.cas.cz/euro-2020-odlozeno/
  35. https://www.sport.cz/clanek/fotbal-serie-a-trener-italske-fotbalove-reprezentace-mancini-ma-koronavirus-1816279
  36. https://www.eurofotbal.cz/euro-2020/reportaz/italie-anglie-716651/
  37. https://www.eurofotbal.cz/mistrovstvi-sveta-kvalifikace-2022/reportaz/italie-severni-makedonie-763420/
  38. https://www.idnes.cz/fotbal/reprezentace/reprezentace-italie-roberto-mancini-rezignace-gabriele-gravina.A230815_112905_fot_zahranici_duff
  39. https://www.idnes.cz/fotbal/reprezentace/trener-roberto-mancini-saudska-arabie-reprezentace.A230827_230226_fot_reprez_min
  40. https://www.livesport.cz/zpravy/fotbal-asijsky-pohar-mancinimu-se-v-saudske-arabii-nezadarilo-po-vzajemne-dohode-skoncil-u-tamni-reprezentace/KE2YaVCm/
  41. zápas o pohár UEFA 1987/88
  42. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/946084
  43. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/946089
  44. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/946093
  45. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/946328
  46. https://www.quirinale.it/onorificenze/insigniti/211864
  47. https://www.quirinale.it/elementi/59113
  48. https://www.ansa.it/sito/notizie/sport/calcio/2021/07/23/esempio-valori-positivi-mancini-dottore-dello-sport_65093910-ef14-4088-aef1-155bdb27a258.html
  49. https://www.qdmnotizie.it/jesi-roberto-mancini-diventa-ambasciatore-di-jesi/

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Roberto Mancini na italské Wikipedii.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Související články

[editovat | editovat zdroj]
Trenér italské fotbalové reprezentace
Předchůdce:
Luigi Di Biagio
2018–2023
Roberto Mancini
Nástupce:
Luciano Spalletti
Trenér saúdskoarabské fotbalové reprezentace
Předchůdce:
Hervé Renard
2023–2024
Roberto Mancini
Nástupce: